Jedním z projevů jazykového sexismu, a to i v reklamách, jsou jazykové stereotypy a klišé, které představují otřelé výrazové prostředky, používané často automaticky, zjednodušující skutečnost a jednotvárně se opakující. Podsouvají např. způsob, jakým by měla být skutečnost hodnocena. Příkladem je české rčení „zezadu lyceum, zepředu muzeum“, zesměšňující starší ženy a naznačující, že i když má žena vyššího věku krásnou postavu, je-li starší, stejně nemůže být atraktivní, protože její věk prozradí obličej. Tohoto rčení a tím i jazykového sexismu se bohužel v roce 2016 chopilo Národní muzeum ve svém spotu.

Stejně tak do kategorie jazykového sexismu spadá i provázání produktu se sexuálním dvojsmyslem, slovní hříčkou, která v důsledku činí reklamu sexistickou. Například pila Pasák užívá pro své reklamy dvojsmysly jako „začíná to pořádnou kládou“, „přeřízneme všechno“ a spojení „bobra“ s ženami v lascivních pózách. Nabízená služba (prodej truhlářského a stavebního řeziva) má však s reklamou velmi málo společného a užívá objektifikace a jazykového sexismu jen aby připoutala pozornost.

Výzkumy však naznačují, že ačkoli se fráze „sex sells“ v našich slovnících ustálila, nefunguje tak, jak jsme se domnívali. Lidé si opravdu spíše zapamatují reklamu užívající ženy v sexualizovaných pozicích, nicméně již nejsou schopni si vybavit, jaký produkt či službu reklama nabízela. V případě ponižujícího zobrazení se vazba na produkt již naprosto vytrácí. Stejně tak je to i s použitím jazykového sexismu.